Rychlý kontakt

Základní škola J. A. Komenského Kyjov,

příspěvková organizace města Kyjova
Újezd 990
697 24 Kyjov
Tel: +420 518 306 565
E-mail: zs.kom(zavináč)zskyjov.cz
Web: www.zskyjov.cz

Návštěvnost

Celkem návštěv:
265 539
Dnes:
8
Tento týden:
634
Unikátní návštěvníci:
71 800

NEJLEPŠÍ PRÁCE ŽÁKŮ

VE ŠKOLNÍM ROCE 2017/18

DOMA JE TAM
Anne Marie Čechová, 4. A

Kde mám své blízké,
kde je mi dobře.

Kde je maminka
nebo tatínek,
kde si můžu hrát
a taky spát.

Mám tam oblečení,
taky stolek na učení.
Mám tam hračky
a dvě pračky.

Mám tam postel,
taky malý kostel.
Všichni mě tu mají rádi,
jsme tam velcí kamarádi.

 

DOMOV
Denisa Vavřinová, 4. A

Doma je tam,
kde mám své blízké,
jsem jak v hnízdě,
musím uklízet,
nesmím mizet.

Mám dost práce,
nejsem tu krátce,
mám tady kamarády
a ti mě mají rádi.

Jsem prostě Moravačka z Kyjova,
někdo na mě kouká ze shora
jsem veselá a smělá
a někdo mi říká, že jsem krásná.

Hlava se mi zavařila,
co jsem to teď napsala,
snad to dopadne dobře
nebo ti nic neřeknu, bobře.


Nejlepší literární práce žáků 9. C a 9. D
Ke stažení zde.
 

VE ŠKOLNÍM ROCE 2016/17

Výtvarná soutěž  -  Proměny skla

Třída 4. C se zúčastnila výtvarné soutěže s názvem Proměny skla, která byla vyhlášena akciovou společností Vetropack Moravia Glass v Kyjově. Žáci vytvořili společně leporelo. Knížka se jmenovala Nápoje štěstí, tyto nápoje byly v lahvích nejrůznějších tvarů. Mezi Nápoji štěstí byl například nápoj zdraví, přátelství, porozumění, lásky, humoru, pracovitosti, úsměvu a moudrosti.

Tato práce získala ocenění v podobě diplomu a pozvání na prohlídku sklárny. Děti byly dále odměněny dortem a společenskou hrou, kterou převzaly od zástupkyň podniku, které osobně přišly do školy a třídy. Výhra samozřejmě všechny potěšila.

Mgr. Isabela Klečková, tř. uč. 4. C
Fotogalerie


Velikonoční jaro
Leontýna Růžičková, Karolína Mišurcová, 3. A

Jaro je tak krásné,
překrásné,
až stromy voní,
pomlázky si pletou děti.

Holky barví vajíčka,
máma peče zajíčka.
Kluci vstanou hodně brzy,
obcházejí všechny domy.

Kluci přijdou,
holky otevřou,
dají hochům vajíčka,
která snesla slepička.

Barvičky si vytáhnou,
pěkně si je malujou -
- červená, žlutá, modrá, zelená,
vajíčka jsou pěkně barevná.

Z barevných proutků
upleteme pomlázku.
Jaro je plné zázraků,
a proto to maluju.


Práce žáků 6. ročníků s PowerPointem
6. A soubor  ke stažení zde.
6. B soubor  ke stažení zde.

Netradiční výtvarná výchova v 6. B
V rámci výtvarné výchovy byli žáci 6. B tvořit prostorové útvary - netradiční sněhuláky. Po dvou hodinách spolupráce vznikl Olaf, tučňák, ženská, sněhulák minecraft a další jedinečné výtvory. Téma sníh a vločky nás zaujali i do dalších hodin a tak jsme z nich vytvořili i nástěnky.

Martina Kůřilová
Fotogalerie


Učení
Leontýna Růžičková 3. A

Pozor, pozor učení,
nedělej to bučení.
Paní učitelka ti dá jedničku,
možná i tu hvězdičku.

Bude z tebe velký školák,
možná budeš poškolák.
Možná ti dá pět.
V hudební výchově je zpěv.

Naučíš se číst a psát,
o přestávce si můžeš hrát.
Potom půjdeš na obědy,
jíme jako medvědi.

 

Pohádkový test
Leontýna Růžičková 3. A

  1. Kdo snědl červenou Karkulku?
    a) veverka
    b) vlk
    c) opice

  2. Čím byl zarostlý zámek, kde bydlela Šípková Růženka?
    a) růžemi
    b) tulipány
    c) kopretinou
  3. Kam šla Červená Karkulka?
    a) za babičkou
    b) maminkou
    c) vlkem

  4. Kolik bylo měsíčků?
    a) 2
    b) 12
    c) 13
  5. Kdo vešel do chaloupky sedmi trpaslíků?
    a) Růženka
    b) Sněhurka
    c) Popelka

  6. Kdo chtěl sníst kůzlátka?
    a) vlk
    b) pes
    c) chobotnice

  7. Kde bydleli Křemílek a Vochomůrka?
    a) chaloupce
    b) stanu
    c) pařezu

  8. Jak se jmenovali králíci z klobouku?
    a) Bolek a Lolek
    b) Bob a Lolek
    c) Bob a Bobek

  9. Mařenka a Jeníček vešli do:
    a) kopretinové chaloupky
    b) perníkové chaloupky
    c) pravítkové chaloupky


9. A – ukázky ze slohových prací

Noční obloha a hvězdy
Terezie Šalomounová

Už jste si někdy přestavovali, jak kouzelné může být noční nebe? Že ne? Tak pozorně poslouchejte.  

Je večer. Začíná se stmívat. Jasně blankytné nebe přikryla tmavá peřina a sluníčko se schovalo za huňatý obláček. Na tajemné obloze se objevil třpytící se měsíc. A kouzlení mohlo začít...

Rázem se smutně šedé nebe proměnilo ve světélkující představení. Oblohu rozzářily lesklé hvězdy, které svým jasem vykouzlí každému úsměv na tváři. Na takto roztančenou oblohu zářících hvězd se doletěla podívat i kometa rychlá jako blesk- ach, to je nádhera!  - její oslepující záři se nevyrovná ani ten nejdražší diamant.

…když na obloze nastal čas, znavený měsíc zavelel a ukončil tento noční bál. Zatímco tancem znavené obláčky podřimovaly, sluneční paprsky se probudily a začaly vykukovat. Potom se jen měsíc vystřídal s usměvavým sluníčkem, které vše převzalo do svých rukou…

 

Půlnoční hvězdy
Štěpán Kudela 

Svítí nám nad hlavou každou noc a ani nám to tak nepřijde. Kdyby nebylo hvězd, noční obloha by byla nezajímavá a nudná. Ale s hvězdami je překrásná, svítivá, zábavná. Můžete si v hlavě spojovat hvězdy na obloze do různých tvarů a obrazců. Zajímalo by mě, jestli to už někdo vyzkoušel.

Já se rád dívám na zářící noční oblohu v podhorské krajině na naší chatě. Nebe tam bývá čisté a  bezmračné, a proto jdou hvězdy vidět mnohem lépe než ve městech.

Když se do hvězd podívám, šeptají mi různá svá tajemství a někdy mi odpoví nebo poradí. Smějí se na mě z oblohy a nic je netíží. Nemají žádné starosti.

Podle mě by se měl na hvězdy občas podívat každý, neboť jsou symbolem každého z nás. Nesvítí na obloze jen tak. Můžou nám ukázat cestu, abychom se vydali správným směrem. A rozhodně nás naladí tou správnou hvězdnou romantickou atmosférou.

 

Chumelenice
Daniel Křemeček 

Chumelenice je tu!

Vyskočím z postele a přitisknu obličej na studené okenní sklo. Neuvěřitelné! S nadšením pozoruji rychle padající sněhové vločky poletující ze strany na stranu a s lehkostí dopadající do naší zahrady.

Po pár chvílích jsem se odtrhnul od toho nádherného obrazu. Vzal jsem si teplé oblečení a čepici s červenou bambulí a rozhodl jsem se prozkoumat chumelenici zblízka. Přistoupil jsem ke dveřím se zatajeným dechem a pomalu je otevřel…

Bílo mě celého zahalilo a já opatrně zavřel dveře. Postoupil jsem o pár kroků a vstoupil na čerstvý poprašek sněhu. Bílé vločky na mě s lehkostí dopadaly a já ucítil mrazivý vánek, který na mě útočil ze všech stran. Chvíli jsem jen tak stál a vstřebával čistý zimní vzduch. Vzhlédl jsem k těžkým sněhovým mrakům a uviděl souboj mezi chumelenicí a zlatým sluncem, které se snažilo svými paprsky prorazit bránu sněhu. Chumelenice však stále odolávala…

Náhle na mě někdo promluvil. Otočil jsem se a spatřil maminku, jak mě volá k snídani. Naposledy jsem se tedy otočil, abych ještě mohl chumelenici spatřit, a poté jsem zavřel dveře.

  

Červánky
Marie Folvarčná

Už jen kousíček.

Cesta k cíli pomalu končí. Po ránu ztěžklé nohy klopýtají o kameny na cestě mezi pastvinami. Na rozcestí věnujeme pohled osamělé soše Ježíše, který už čeká na okamžik, kdy se slunce vyhoupne zpoza hor. Větřík, který si pohrává s břízami podél cesty, nás doprovází až k zelenému hájku. Nedočkavost nás nutí rozběhnout se, čímž vyplašíme zajíce, jenž se možná právě probudil ze snu téhle letní noci. Za hranicemi stromů se před námi rozprostře očekávaný výhled.

                Po levé straně se táhne nedávno posečená louka, na níž leží balíky, které jako by líně čekaly, až je někdo odveze. Napravo se rozkládají další pastviny, které si zatím nesměle říkají o sečbu. Nejlepší výhled je ovšem až z nového posedu. Z vrchu je rozhled na všechny lesy, hory, kopce a údolí široko daleko. Vrcholky kopců se halí do ranní mlhy. V údolí se krčí několik vesniček. Máme pocit, že stačí natáhnout ruku a dotkneme se malinké věžičky kostelíku v jedné z vesniček, která se pomalu probouzí do růžového rána.

Celé nebe už je zahaleno do nejrůznějších odstínů barev. Oranžovorůžové chomáčky červánků místy protínají zatím slabé paprsky. Slunce se pomalu a nesměle ukazuje zpoza nejvyšší hory na obzoru. Po chvíli se jasná záře ranních paprsků rozběhne po celé obloze. Červánky mění svou barvu z růžové na ohnivě oranžovou. Paprsky se pozdraví s vrcholky hor a rozeženou mlhu kolem nich. Sluníčko se osmělí a vyhoupne se ještě o něco výš. Nezbedně své paprsky namíří i do údolí k vesničkám. Pak se vyhoupne ještě výš a výš a růžoví beránci se pomalu a s úctou rozprchnou. Obloha už bledne. Oranžová barva se mění v blankytně modrou a celý kraj se oblékne do záře ranního slunce. Východ je u konce. Sluníčko už dnes bude vládnout na obloze bez červánků.

Cesta zpět je jasnější. Chladné letní ráno oteplují sluneční paprsky. Každý se odrazí od kapky rosy na stéblech trávy. Paprsky se procházejí po listech mladých bříz, které tichým šelestěním zdraví sluníčko. Socha Ježíše jako by nastavila svou kamennou tvář slunku. Zářivě bělozlaté slunce nás dnes bude doprovázet až do večera, kdy se znovu přiženou večerní červánky, aby pána oblohy uložily.

 

Stmívá se

Magdalena Ambrozková

Jako každý večer, i dnes potichu vyklouznu z domu. Světlo se pozvolna vytrácí a slunce zahlédnu jen ne chvíli mezi mraky. Pokračuji dál, směrem k lesu, a sleduji drobné kvítky po cestě. Většina z nich má už květy zavřené. Chystají se ke spánku.

Konečně před sebou spatřím les. Tyto stromy toho určitě zažily hodně. Představuji si je jako udatné rytíře. Rozložité kořeny, silné kmeny a spletité větve se v mé fantazii mění na svalnatá těla urostlých mužů. Byla by to nepřemožitelná armáda!

Náhle se rozprší. Těžké kapky deště ze mě smývají všechny starosti. Vůně, která vzniká vždy po dešti, se nyní line všude kolem mě. Vzduch už má chladný nádech, začíná totiž podzim. Stromy přicházejí o svůj šat a jsou vystaveny větru.

Přede mnou se nyní vypíná statný buk. Jeho větve začínají docela nízko, a tak se na něj dá snadno vylézt. Začínám šplhat. Nohama obepínám chladný kmen a špičkami prstů se dotýkám větví. Vrchol stromu ční do výšky a krajina se rozprostírá dole pod ním. Je odtud nádherný rozhled.

A nyní přichází vrchol tohoto večera! Západ slunce. S očima upřenýma k ohnivému kotouči si stále opakuji: jak může být něco tak nádherného? Ohnivé stíny se míhají všude po okolí a zdůrazňují už tak pestré barvy listí. Slunce pomalu mizí z obzoru a náhle mi do nového obrazu začne vnikat tma. Úchvatná podívaná skončila. Tak zase zítra v korunách stromů...